Nemám žádné jméno - Dagmar Hilarová

17. 05. 2012 17:13:16
Skutečný příběh 17 leté dívky z Prahy, která prošla Terezínem. Dojemný příběh, který byl odcizen, ale nyní, po více než 50 letech, je zpět!
přebal knihy od Hany Adriany Dvořákovépřebal knihy od Hany Adriany Dvořákové

V roce 1943 obdržela téměř patnáctiletá Dagmar kvůli svému židovskému původu povolání k transportu do Terezínského koncentračního tábora. Od této chvíle se začíná odvíjet poutavý příběh mladé dívky, která téměř dva roky pobývala v terezínském koncentračním táboře.

Jelikož je zprvu v táboře sama, mladá Dagmar se osamostatňuje. Tajně se učí a píše deník. Chodí do práce; nejprve pracuje v úklidé četě a poté (po absolvování rychlokurzu) jako asistentka zubního lékaře. Také jeden čas odváží na vozíku mrtvé.

Po nějaké době v koncentračním táboře zde nachází své příbuzné, se kterými v Terezíně žije. Nakonec i oni však odejdou.

Hlavní linií celého příběhu je však láska, kterou zde Dagmar nalezla v podobě mladého Jiřího. Díky němu se stává nezlomnou a odhodlanou dospívající dívkou, která dokázala přežít v místě, které pro mnoho dalších znamenalo smrt.

Celou knihu provází řada lyrických básní, které reflektují aktuální děj v knize a které Dagmar psala v Terezíně. Poetičnost je znát i v celé koncepci knihy, je lyrizovaná, autorka se zde často popisuje své pocity, nálady. Díky tomu se s ní čtenář velice snadno ztotožní.

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2012

ISBN: 978-80-253-1418-0

Předmluva: Evžen Hilar

Příběh knihy: Bronislava Janečková

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

Autor: Veronika Žádníková | čtvrtek 17.5.2012 17:13 | karma článku: 9.27 | přečteno: 813x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jaromír Tichý

Jak má dnes vypadat businessman?

Když už jsem začal přechodně s nevinařskými tématy, rozhodl jsem se napsat článek na téma image obchodníka - muže. Myslím, že je to užitečné. Občas člověk stále narazí na velmi "divné týpky".

21.1.2019 v 18:10 | Karma článku: 8.38 | Přečteno: 250 | Diskuse

Jonáš Jenšovský

Krev teče vždycky červená aneb Když plakátky nekecají

Hanina Veselá není v tuzemských vodách fantastiky nový zjevením a Magnolie novou postavou. Tak se koukneme, jak nám ta drzá kočka obstála tentokrát...

21.1.2019 v 17:45 | Karma článku: 4.90 | Přečteno: 175 | Diskuse

Michal Pohanka

Individuálně plánovaná smrt? Aneb Když jste (byl) starý, nemocný a bezmocný 6

Jsem už z oboru bohužel zvyklý na ledacos a hned tak mě něco nerozhází, ale nedávné utrpení člověka, říkejme mu třeba pan Slonos, překonalo všechna má negativní očekávání.

21.1.2019 v 16:53 | Karma článku: 25.24 | Přečteno: 790 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Já si, hergot, svůj porod nepamatuji

Největší chybou státu je to, že se nevěnuje velká pozornost složitému tématu - rodina. A ještě větší chybou je, že neexistuje žádný pořad, který by lidem sdělil, co je důležité pro vývoj jejich dětí, ale i jich samotných.

21.1.2019 v 15:07 | Karma článku: 18.61 | Přečteno: 549 | Diskuse

Olga Pavlíková

Nedostupné léčebné konopí

Obrací se mi žaludek, když čtu, že „...podle vládní výroční zprávy si desetitisíce pacientů kupují marihuanu levněji na černém trhu, kde lze pořídit gram za stovku, nebo si ji pěstují doma. Kouří ji a míchají z ní masti.

21.1.2019 v 13:59 | Karma článku: 31.49 | Přečteno: 766 | Diskuse
Počet článků 3 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 902
Objektivem, perem, tužkou i štětcem, dokážu mluvit vším, ovšem záleží také na člověku, který se snaží porozumět... Tím, že někoho budete odsuzovat jenom kvůli tomu, že jej nechápete, sami se stáváte nepochopeni...

Najdete na iDNES.cz